V dubnu toho roku se Zbyňkovi nečekaně ozval Jiří Zítka, pilot motorového rogala, se kterým se v předchozím roce zúčastnil první části přípravy na expedici Křídlo a pes ve Finsku na jezeře Inari.Tentokráte se jednalo o poslední ověření schopností rogala, přímo na zamrzlé hladině moře, nedaleko Finského města Oulu.Pozemní část měl zajistit Matti Tapponen (psy, saně), se kterými bylo počítáno i pro účast na dobytí Severního pólu. Zbyněk tedy neváhal a souhlasil s účastí. Tentokrát se výprava čtyř Čechů nevydala autobusem, ale dodávkou s rogalem na vozíku bezpečnější cestou přes Německo a Švédsko do Finského Rovaniemi na polárním kruhu, kde má svou psí farmu Matti. Po vřelém uvítání pozval Matti celou výpravu na svou chatu, u které má také nefalšovanou finskou saunu. K našemu údivu byla sauna větší než vedle stojící srub. Proč do sauny ? Protože sauna je nejlepší místo pro dojednání všech podrobností nastávající výpravy. Další den proběhlo zdlouhavé balení všech nezbytných věcí a psů a vpodvečer jsme vyrazili do Oulu a na blízký ostrov Hailuoto, na který jsme se auty dostali nikoliv trajektem, ale po zamrzlém moři. Následující den jsme vyrazili se čtyřmi spřeženími a rogalem na nekonečnou pláň sněhu a ledu. Po ujetí necelých 5 kilometrů nás čekal první z ledových valů, který byl místy až 5 metrů vysoký. Tyto valy nás poté čekaly téměř každých 100-300 metrů a dosti složitě se, se spřežením a plnými saněmi, překonávaly. Nelehká zkouška čekala také posádku rogala, protože najít dostatečně dlouhou a rovnou plochu bez zlomů a ker nebylo lehké, navíc bylo po celou dobu mlhavé počasí, což velmi komplikovalo přistávací manévry. Při volných chvílích v našem dočasném tábořišti se většina z nás věnovala tradiční finské zábavě, rybolovu. To se obrovským vrtákem navrtá díra do ledu, jehož síla byla 50-70 cm, rozbalí se karymatka, vytáhne něco co připomíná naši pytlačku a neustálými pohyby nahoru a dolů se lákají ryby. A výsledek ? Stejný jako u nás, nic. Pouze posádka rogala, při jednom z letů, objevila úspěšnější rybáře než jsme byli my a snažila se, za možnost letu, vyhandlovat nějakou rybu. Let byl s díky odmítnut, ale ryby jim nějaké dali. Celou výpravu jsme zakončili po návratu na ostrov Hailuoto malou párty v místním kempu. A protože byl pátek, což znamená začátek tzv. finského víkendu, přidal se k nám i majitel osiřelého kempu. Bohužel s námi pobyl asi dvě hodiny a poté musel být pro totální únavu odnesen. V sobotu jsme se vydali na cestu do Helsinek a přes Estonsko a celé Pobaltí domů, kde už nás čekalo krásné jarní počasí. Závěrem je nutno dodat, že se nakonec na finální expedici Křídlo a pes nepodařilo sehnat potřebné množství financí a proto se neuskutečnila.